Nejbarevnější Zanzibar

Nejbarevnější Zanzibar

Na rovinu se vám musím přiznat, že mi Zanzibar vyrazil dech. Skutečně mě překvapil. Písečné pláže, tyrkysová voda, krásná příroda – na fotkách na internetu to vypadá krásně, ale často bývá realita trochu jiná. Ne v případě Zanzibaru. On je opravdu exotický, nádherný, divoký i vřelý natolik, že jsme se po celou dobu nepřestali divit.

Na Zanzibar jsme vyrazili na krátkou dobu 8 dní, prohřát si kosti, odpočinout si na pláži a třeba i udělat pár výletů. Ale hned po první dni objevování nám bylo jasné, že tohle rozhodně nebude nudná dovolená. Ostrov toho nabízí opravdu hodně, obzvlášť, pokud je člověk trochu ochotný opustit komfortní zónu a vynechá organizované aktivity cestovními kancelářemi a delegáty v hotelích. My jsme dobrodruzi, sice ne vyloženě batůžkáři, kteří jedou low-cost a nebojí se ničeho, ale také nejsme žádní zakřiknutí turisté, co zůstávají v resortu v pohodlíčku svého hotelu. Jsme tak něco mezi a i podle toho jsme si ten týden náležitě užili. Vůbec neodsuzuji válecí dovolenou (naopak, i já si ráda pospím na sluníčku s audioknížkou v uších), však i my jsme si dávali každý druhý den oraz na pláži nebo u bazénu, ale i tak jsme toho stihli opravdu hodně.

Košilové šaty BUGA, ideální do rovníkové Afriky 🙂

Exotické pláže jako z katalogu: real or fake?

Jsou skutečně tak nádherné? Není to jen nějaká propaganda z průvodců? A jaký byl odliv? A co korály, byly tam? Přistálo mi spoustu otázek ohledně zanzibarských pláží, tak tady máte moji zkušenost: pláže jsou skutečně tak krásné, alespoň ty, co jsme poznali my. Některé jsou prý docela špinavé (třeba kolem Stone Town a Bububu), jiné, ty “nejkrásnější” na severu jsou zase plné estrádních resortů pro Rusy a pofidérních prodejců čehokoli.

My jsme nejčastěji trávili čas na klidné prostorné pláži Matemwe, kde bylo pár hotýlků a místních rybích restaurací, ale skutečně málo lidí (a to byl kolem Silvestra náš i vedlejší hotel “fully booked”!). Pláž lemovaly vzrostlé palmy a písek byl tak jemný a bělounký, že vypadal spíš jako sníh. Jak můžete vidět z fotek níže, které jsou focené uprostřed dne, opravdu na pláži moc lidí nebylo 🙂

Odliv je v Matemwe půl dne, to moře vlastně odejde a zůstanou jen korály a balvany pokryté vodou po kotníky. Tohle je ale super příležitost obdivovat mořské ježky, chobotnice a hvězdice. A když je příliv, dá se úplně normálně vykoupat 🙂

Pokud byste hledali v této oblasti ubytování, mohu doporučit hotel Zanzibar Queen, který leží přímo u této pláže, má extrémně kvalitní servis i široký výběr jídla. My jsme bydleli v hotelu hned vedle, který měl prostornější pokoje, ale jídlo bylo otřesné. Naštěstí jsme tam měli zaplacené jen snídaně a měli jsme tak svobodnou volbu kde obědvat a večeřet.

Mořské plody a exotické ovoce – jak jsme se najedli?

Ohledně jídla na Zanzibaru jsme si nedělali předem žádné iluze. Ze zběžného “průzkumu” na Googlu nám bylo jasné, že všude budeme jíst asi totéž: smažené ryby, zeleninové kari a k tomu hranolky či rýži. Po zkušenostech z Kambodži jsme byli opravdu připraveni na nejhorší. A v takovém případě člověk může být jen mile překvapen. A to se stalo!

Oblíbili jsme si hned několik podniků, které mohu doporučit, například restauraci přímo na pláži Nungwi beach s názvem Mama mia! (kde měli prý nejlepší chobotnici, co kdy Maty jedl), či na Matemwe beach nás moc bavila restaurace Bin Jabir. V té pracovalo asi 5 mladých místních kluků a když jsme přišli a objednali si humra, vyslali jednoho z nich a ten běžel na nedaleký rybí trh a přinesl úplně čerstvého. Měli i výborné krevety a ryby, skvělý servis a byli opravdu moc milí!

Ceny jídla jsou na Zanzibaru překvapivě vysoké, hlavně jste-li zvyklí na desetikorunové položky třeba z Asie. Jedno jídlo zde i v těch nejobyčejnějších restauracích stojí v základu 150-200 korun, humra prodávají za cenu kolem 20-30 dolarů (tedy zrhuba 450 Kč). Samozřejmě se bavíme o restauracích pro turisty. Streetfood je jistě levnější, ale my jsme si na něj kromě jedné placky z trhu netroufali, ten zde je opravdu hlavně místňáckou záležitostí. Oproti Bali či Vietnamu na mě osobně jídlo na ulici občas působilo, že by nám mohlo způsobit potíže, už od pohledu…

Streetfoodu jsme se vyhýbali také už jen proto, že i bez něj jsme měli první 3 dny žaludek na vodě. Naštěstí jsme se vyhli nejhoršímu a vyloženě střevní potíže jsme neměli. Každý den jsme totiž i preventivně brali černé uhlí a Hylak, navíc jsme se (stejně jako to děláme v Asii) vyhýbali čerstvé zelenině a ovoci, které nemají slupku, tedy konzumuje se i povrch ovoce. A to i v restauracích. Tam nemusí být čerstvá zelenina problematická jen proto, že by se nedodržovala hygienická pravidla, ale i místní vodou, která je zkrátka jinačí než jsme zvyklí. I zuby jsme si čistili balenou vodou, z opatrnosti. Mohu doporučit, protože jsme si mohli díky tomu dovolenou užít bez nějakých nepříjemných epizod 🙂

Zanzibar si jednoznačně zamilují fandové mořských plodů, ale určitě i vegetariáni. Všude je vždy k dispozici zeleninové kari s rýží, těstoviny se zeleninovou či tomatovou omáčkou, hranolky a velké množství exotického ovoce – kokosy, papája, banány (ty červené mě zcela nadchly!, meloun i passion fruit…

Nejraději jsme si kupovali ovoce přímo od místních na trhu a u stánků podél cest. K čemu jsem si na Zanzibaru našla cestu, bylo mango. Tak sladké, šťavnaté, plné chuti… No zkrátka chutnalo trochu jinak, než to, co se prodává v ČR. Ale to je stejné i s banány a dalším exotickým ovocem, to tak prostě je.

Výletování na ostrově s vůní hřebíčku

Jsem moc ráda, že jsme se i přes původní váhání vydali do Jozani National Park. Přírodní rezervace, která byla zhruba hodinu a půl od našeho ubytování stála za to. Žijí zde Red Colubus Monkeys, endemitský druh opiček, které nenajdete jinde na světě. Rozkošná stvoření se zrzavým hřbetem kolem nás skákala a zvědavě nás okukovala. Na rozdíl od třeba drzých a skoro až nebezpečných opic v Monkey Forrest na Bali to byla moc příjemná zkušenost. Opičky se zde nesmí krmit, žijí si svým životem (a ani správci parku je nikterak nekrmí nebo jim nesmí zasahovat do přirozeného rytmu života) a možná proto jsou vlastně autenticky divoké. S “rangerem” jsme chodili mimo cesty přímo džunglí a opičky pozorovali, často velmi zblízka.

Další skoro povinnou aktivitu pro každého návštěvníka Zanzibaru představuje návštěva “Spice Farm”. Již v dávných dobách mu Arabové, kteří sem připluli, přezdívali “Ostrov s vůní hřebíčku” a dodnes je Zanzibar jedním z hlavních exportérů tohoto koření. Mimochodem – vývoz hřebíčku je zde kontrolován centrálně vládou, která jej vykupuje od farmářů za pro ně velmi dobrých podmínek (alespoň dle slov místních).

Na farmu s kořením jsme náhodou narazili po cestě právě do parku za opičkami a měli jsme opravdu velikou kliku. Mladý Eric, syn majitele “farmy” nás prováděl v podstatě po džungli, kde byly vysázeny jednotlivé druhy koření a stromů s ovocem. A že jich bylo! Navíc jsme u každé rostliny hádali, co to asi bude, buďto po čuchu (listů, kůry či semínek) a nebo podle toho, jak vypadaly plody. Byla to vážně skvělá zábava, nejvíc nás bavilo se s Matym předhánět, kdo co uhodne první 🙂

Viděli a ochutnali jsme například “zanzibarská jablka”, drobné lehce trpké plody, které vypadají spíš jako nedozrálé rajčátko, ibišek (ze kterého zde připravují čaj a džus), viděli jsme i plod muškátového oříšku či jsme mohli přivonět ke kůře, kořenu a listí skořice.

Farem je na Zanzibaru spoustu, ale já mohu doporučit “BWA MZEE Spice Farm” v Mitakawi.

Lehce zhulení ale přátelští Zanzibarčané

Zanzibarské obyvatele vyfocené moc nemám. Místním náboženstvím je islám a tudíž není dobré tyto lidi fotit už vůbec ne bez předchozí domluvy. Byla jsem ohledně focení místních velmi diskrétní a opatrná, takže mám jen pár takových špiónských fotek z auta… 🙂

Ženy nosí nádherné strakatě barevné šaty a i šátky, kterými si zakrývají vlasy. Překvapilo mě zde, že hidžáby nosí i ty nejmenší holčičky, z jiných muslimských zemí jsem byla zvyklá, že si vlasy zakrývají až dívky kolem 13. roku (ty, co již mají periodu). V ulicích obecně je ale vidět více mužů, ti debatují, hrají ve stínu dámu, chodí podél cest, dohadují se u stánků a nebo jen tak postávají. Někdy mají trochu prázdné výrazy a často na nás tak bezobsažně koukali. Myslela jsem si nejdřív, že nás nemají rádi, ale na můj široký úsměv vždy reagovali culením se od ucha k uchu, upřímným. Pak jsem si říkala, že jsou asi tedy jen znudění a že se člověk musí usmát první. Poté jsem ale slyšela, že často pijí papájovou pálenku a kouří kdovíco, takže jsou prachsprostě zhulení 😀

Když jsme se třeba zastavili někde po cestě vyfotit si banánovníky, výhled s palmami či nějakou rozkošnou stezku vedoucí do džungle, často se kolem nás místní vyrojili, okoukávali, usmívali se, samozřejmě někteří chtěli “dolar, dolar”, ale nikdy jsme neměli nějaký problém, že by byli příliš vlezlí či dokonce agresivní.

Doprava na Zanzibaru: málo aut a príma silnice

…tedy skoro všude. V nejdůležitějším městě “Stone Town” a kolem letiště je doprava hustší, obecně vzato jsou ale zanzibarské hlavní silnice poloprázdné. Zajímavé je to, když sjedete z hlavního tahu a asfaltka přejde plynule v polňačku, která by se nemusela stydět vydávat se za tankodrom. Prašné cesty plné kamení a výmolů jsou často i úzké pro jedno auto, a tak je řízení tady celkem výzva.

Asi i proto drtivá většina turistů jezdí taxíky. Těch je tu nepočítaně, jsou to takové bílé mikrobusy, které nás často předjížděli, jejich řidiči řídí opravdu rychle. Jak asi tušíte, my jsme s nimi nejezdili. My jsme totiž měli pronajaté vlastní auto. Maty si vše ohledně řízení, případných scamů (podvodů) a toho, co je pro řízení na Zanzibaru potřeba předem skvěle nastudoval, a tak jsme neměli skoro žádné potíže.

Ano, skoro. Hned druhý den nás zastavil na hlavním tahu policajt s velmi nesmlouvavým výrazem. My jsme už ale věděli, že podobně jako na Bali, i tady je policie pěkně zkorumpovaná a policajt se z nás bude snažit vylákat peníze pod záminkou nějakého smyšleného přestupku. A přesně i to nastalo. Tvrdil Matymu, že jel 67 km/h, přitom jsme se řídili instrukcemi chlapců z půjčovny aut a jezdili 40, max. 50 kilometrů v hodině. Poté tvrdil, že dočasný tanzánský řidičský průkaz, který mu Maty předložil, má špatné číslo. Bylo to stejné číslo, jako jeho domácí řidičák, což tedy také bylo v pořádku (mezinárodní zde nepotřebujete). Policajt nás tlačil do toho, že nám napíše “oficiální dokument”a že budeme muset k soudu. To mělo nejspíš vést k úplatku, aby nás nechal být bez oficialit. Ale to už mně došla trpělivost, vzala jsem telefon a zavolala do půjčovny aut, aby nám pomohli.

Dala jsem majitele půjčovny policajtovi na ucho, ten během 20 vteřin zcela změnil výraz z nebezpečného buldoka na krotkého beránka, poděkoval nám a nechal nás jet. Co mu majitel půjčovny řekl, to už se nikdy nedozvíme. Ale pak už se nám jezdilo po Zanzibaru s mnohem lepším pocitem, když jsme věděli, že máme v půjčovně v případě krize oporu. Auto jsme měli půjčené z Kibabu Cars a můžeme vám je jednoznačně doporučit. Sami jsme si je našli po pročítání recenzí na internetu a jsme další z jejich spokojených zákazníků. Auto přistavili na letiště, platili jsme na místě v hotovosti oproti účtence, pomohli nám s policajtem a poté, co jsme píchli, nám do hotelu přivezli novou rezervu. Milí a ochotní.

“Tak daleká cesta na tak krátkou dobu?!”

Lepší na chvíli, než vůbec. Upřímně jsem si říkala, jaké to bude, když tam budeme jen chvilinku, zda nebudeme moc rozsekaní z cesty, zda za tu dobu stihneme něco vidět, zda se zvládneme rozkoukat. Zanzibar má ale jednu obrovskou výhodu třeba oproti zmiňovaným asijským destinacím: má jen 2 hodiny posun napřed před Českou republikou, a proto nebudete bojovat s jet lagem. Lety s Qatar Airways, které jsme zvolili my, byly příjemné, i když ten z Doha byl poměrně dlouhý (8,5 hodiny). KLM lítá na Zanzibar více napřímo, tak koukněte i na ně 🙂

A co ten krátký pobyt? Přátelé, jsem nadšená. Nahustili jsme do toho týdne tolik zážitků, že tomu ani sama nevěřím. Na druhou stranu jsme na sebe nevytvářeli tlak a nesnažili jsme se stihnout vše, co se dá. Protože víme, že se sem ještě vrátíme. Příroda, jídlo, místní, pláže, podnebí, celkový dojem z ostrova mám tak pozitivní, jako možná z žádného místa nikdy dříve… Takže příště prozkoumáme další části Zanzibaru, zajedeme šnorchlovat na Mneba atoll, možná i do Kizimkazi na výlet za delfíny a možná si i projdeme Stone Town. To, co jsme ale za tu krátkou dobu stihli, bylo báječné. Za ty drahé letenky přes Vánoce a delší cestu to každopádně stálo.

Běhání po pláži v Costa dress, šatech od české designérky Venduly Šulanové.

Dočetli jste až sem? Tak to jste zlatí a já vám za to děkuji 🙂 Na závěr přidávám tři fotky zlatíček Terezky a Marka, které jsme potkali předposlední den. Mladí miloušové z Brna, kteří mají (taky) nacestováno, byli úplně zlatí a já jsem je poslední ráno naší cesty ještě stihla romanticky pofotit na pláži. Děkuju, že jste mi zapózovali a šťastné cesty přeju 🙂

Koneckonců, mnoho zdraví a cest bez problémů přeju i vám ostatním. Pokud se rozhodnete vydat se na Zanzibar, moc si to užijte, buďte milí na místní a jednejte s nimi prosím s respektem, užijte si krásné pláže i přírodu a nespalte se, rovníkové sluníčko hřeje jako ďas! 🙂

Vaše Aki

Napsat komentář

Close Menu